Slovo režiséra a výtvarníka Vladimíra Kiseljova o koncepci "Písně písní"

Píseň písní je jedou z mých nejoblíbenějších částí Bible, pro svou květnatou symboliku, poetický jazyk, duchovní přesah a výpověď pro současnost. Jedná se o bez nadsázky mystický text ze Starého zákona, i když je staroorientálního původu, což je v jeho symbolice a ději velmi znát.

Má režijní a výtvarná koncepce zachycuje příběh jako symbolistický, stylizovaný děj, vycházející pohyby a obrazy ze starověké symbolické gestiky na reliéfech, kresbách a sochách starověké orientální doby. Zároveň se snažím o zasazení děje do nadčasového období, stejně současného, jako starověkého. Milého a Milou zobrazuji jako stylizovaný mužský a ženský princip v symbolistickém pojetí, kdy muž je zároveň slunce a žena je luna, zároveň ale také jako příběh 2 živých lidí ze současnosti – snažím se o dosáhnutí zobrazení nadčasovosti děje, který se může odehrávat kdykoliv. Milého můžeme také vidět jako Boha a Lásku, který se snaží projevit v lidech na zemi, které představuje Milá.

Je to příběh o hledání a projevení se Boží Lásky v nás, o míjení se a zrání, o překážkách a zkouškách, které dva lidi ve vnějším světě rozdělují - a o konečném nalezení vnitřního světa, harmonie a transformaci Lásky, o konečném sjednocení muže a ženy v jednu bytost – a o předávání jejich Lásky světu.

Básník je v naší inscenaci Anděl, protože vše komentuje a vidí z nadhledu – pěvecký a taneční sbor podobně zobrazuje vnitřní svět Milého a milé, ale také překážky a v symbolické rovině živly, které se jim staví do cesty, aby Láska dozrála a oni poznali její hodnotu. Je to zároveň cesta jejich sebepoznání. Vnější svět je zde jako labyrint, přes který se dostáváme do svého středu, do srdce a k Lásce – projekce je Božím pohledem shora, nadhledem a objektivním stavem – ukazuje toto putování labyrintem. Láska a vztah jsou zde symbolizovány gestem rukou, zobrazujícím tvar číše nebo poháru – Grálu – Jednoty.