Univerzální hudebník & multiinstrumentalista (housle, kytara, konstrabas, klávesové nástroje). Absolvent skladby a dirigování na brněnské konzervatoři. Magistr středoškolské pedagogiky v oblasti hudební, etické a tělesné výchovy. Učitel (ZŠ + ZUŠ), filosof a religionista.
Dlouholetý objevovatel psycho-sociálních principů. Chladnokrevný kritik lidské pohodlnosti a povrchnosti. Don Quichotský bojovník proti přebujelému pragmatismu, mainstramové vyprázdněnosti, bulvární intervenci a monitorové pseudo-realitě.
Pasáček koz ve stoletém sadu se zázemím v kamenohliněné národně-obrozenecké chaloupce v podzámčí Kuksu.
Vede ansámbl vokálních sólistů „Cum ardore“ se zaměřením na hudbu vrcholné renesance. Je členem transformované skupiny „Plavci (Rangers)“. Věnuje se koloraturní improvizaci na texty gregoriánského chorálu s flažoletovým doprovodem harmonicky využitého kontrabasu. Prezentuje vlastní písňový repertoár.
Dosud ztvárnil titulní roli Fredericka Trumpera v muzikálu „Šachy“ (Liberec 2003) a Ježíše Krista v „Jiříčkovské“ kompozici „Živé pašije“, jež předchází „Píseň Písní“.
Lukáš věří, že Kristus byl (jen) moudrý léčitel jehož aura (svatozář) byla lépe viditelná ze strany ostatních smrtelníků, že pozitivní i negativní síly jsou v každé době více či méně vyvážené, že nadhled, sebeironie, aktivní přístup a realizace smysluplných záměrů je nejlepší cesta k duševní stabilitě, že není možné perspektivně dávat bez chopnosti přijímat, že (ne)kázeň žáků je přímým odrazem reality utvářené dospělými, že pesimismus je pouze chronickou nemocí zhrzených idealistů, že spolehlivá cesta ke zdroji vede po linii : sebepoznání-sebepřijetí-seberealizace=velkorysý prostor pro druhé…věří, že kdo hledá, nachází a že to nejdůležitější není vidět…díky blahodárnému citovému zázemí v dětství se nyní s plnou důvěrou svěřuje do náruče života :-).
„Děkuji životnímu scénáři za onu velkorysou možnost podílet se na tomto vzácném projektu, jakožto produktu jemné tvůrčí intuice a pokory jejího autora Petra Jiříčka…
Děkuji za spolupráci a lidskou inspiraci skrze osobnost mimořádně obdarovaného režiséra a Přítele Vladimíra Kiseljova“
Děkuji své ženě Katulence, že mi dočasně toleruje pódiovou „Milou“ :-).